NIGHTWISH, PAIN - 20.2.2008,Praha,T-Mobile Arena

přidáno: 09/03/2008| autor: Text: Jirka Mimra, Foto: Jan Tatar

Velké napětí a očekávání předcházely vystoupení skandinávských superhvězd. Finové za sebou mají zásadní obměnu v sestavě a výborné novinkové album DARK PASSION PLAY dokazuje, že se rozhodně nehodlají stáhnout. Také z toho důvodu pro NIGHTWISH nebyl problém vyprodat T-Mobile arénu. A dokázali i naživo obstát? Ač byl začátek představení původně ohlášen na 19. hodinu, brány arény se otevřely až o půl sedmé, což chladným větrem ošlehávaný dav nesl dosti nelibě.

První tóny se nakonec z pódia ozvaly až 5 minut před osmou. A byly to tóny vskutku razantní. Metalový veterán PETER TÄGTGREN, mimo jiné frontman Hypocrisy, předstoupil před diváky se svou kapelou PAIN. V této kapele TÄGTGREN otočil stylovým kormidlem od deathu směrem k industriálnímu metalu a hraní před narvanou halou si zjevně užíval již od úvodní „Same old song“. Netrpělivé publikum rychle zareagovalo na chytlavé písně a během asi pětatřiceti minutového setu se slušně rozehřálo. Ani PAIN se nevyhnuli obvyklému prokletí předkapel, tedy nedotaženému zvuku, takže zpěvákovi chvílemi nebylo příliš rozumět. Přesto předvedli velmi sympatický výkon, dostali publikum na svou stranu a pravděpodobně získali toho večera mnoho nových příznivců. Takřka do devíti hodin se po skončení setu PAIN čekalo na nástup hlavních hvězd večera.

Pak již přišlo setmění a za frenetického skandování začalo intro. NIGHTWISH zahájili vystoupení posledním singlem „Bye bye beautiful“ a nenechali nikoho na pochybách o své momentální formě. Jen pár taktů stačilo, aby si podmanili diváky. Zvuk byl náhle křišťálově čistý a čitelný. Kapela vystupovala soudržným a sebevědomým dojmem, z Anette sálalo přesně to charisma, které se od frontmanky očekává. Kromě dvou přeskočení ve výškách odzpívala celý koncert jako z partesu. Samozřejmě se napjatě čekalo, jak se popere se staršími nahrávkami. První test přišel ve třetí „Dark chest of wonders“ a nutno přiznat, že výsledek je více než uspokojivý. Písně znějí civilněji, než v originálním podání, zároveň však neztratily nic ze svého „nadpozemského“ feelingu. Kapela logicky čerpala především z novinkového alba, dočkali jsme se všech zásadních pecek, které už publikum mělo pečlivě naposloucháno a dávalo to patřičně znát. O to komičtěji dopadl pokus kapely o vytvoření mexické vlny. Ač kapela poukázala na vášeň pro hokej, kterou naše národy sdílí, diváci příliš nespolupracovali.

Pokud kapela sahala ke starším skladbám, tak především k těm z minulého alba ONCE, které mělo k současnému stylu dost blízko. Zde bych vyzdvihl především skvělou „Nemo“, se kterou se Anette popasovala na výbornou. První dvě alba zůstala opomenuta zcela, z WISHMASTER zazněla jen titulní píseň, CENTURY CHILD bylo zastoupeno dvěma skladbami. Ostatní členové ansámblu pobíhali živě po pódiu, nešetřili úsměvy ani vtípky. Zvláštní zmínku si zaslouží pódiová show, která byla vskutku velkolepá, dočkali jsme se ohnivých vrtulí za bubenickou soupravou i konfet. Při krásně komorně akustické „The Islander“ se na pódiu rozzářily pochodně. Hlavní set uzavřela výše zmiňovaná „Nemo“, zasypaná umělým sněhem a bylo jasné, že tohle ještě není konec. Kapela se naštěstí nenechala k návratu na pódium přemlouvat příliš dlouho. Přídavek zahájili epickou „7 days to the wolves“. Po následném „Wish master“ se kapela definitivně rozloučila vypalovačkou „Wish I had an angel“, to už křepčila a poskakovala doslova celá našlapaná hala. Celkem hráli NIGHTWISH přibližně hodinu a půl a z tohoto času rozhodně nepromarnili ani minutu. Přesvědčili, že z nedávných zemětřesení vyšli posíleni a směr, který nabrali je směrem správným.

Playlist NIGHTWISH

Bye bye beautiful

Cadence of her last breath

Dark chest of wonders

Ever dream

Whoever brings the night

Amaranth

The Islander

The pet and the Pendulum

Dead to the World

Sahara

Nemo

7 days to the wolves

Wish master

Wish I had an angel